Znáte to. Určitě se vám to už někdy stalo. A jestli ne, poslechněte si tuto pravdivou povídku. Jednoho podzimního odpoledne jsem přijížděla na nádraží Svinov v Ostravě. Na úvod musím říct, že jsem ve škole, která sídlila ve Vítkovicích, byla teprve krátce a ve vlakových jízdních řádech jsem se ještě vůbec neorientovala. Ano, to by nebylo nic zvláštního, jenže má schopnost orientace v prostoru je dosti mizerná. Můj přítel by jistě upravil slovo mizerná na žádná. Inu, kdo mě zná, ví, že jsem schopná lecčeho. Tak tedy, jela jsem si spokojeně tramvají z Vítkovic, protože jsem věděla, že mám dost velkou časovou rezervu. Vystoupila jsem na zastávce Svinov, mosty – Horní zastávka a pokračovala k nádraží. Cesta trvá přibližně 10 minut, když jdete běžnou chůzí, ale to víte, měla jsem dost času a tak jsem se kochala okolím, které pro mě bylo naprosto nové. Došla jsem k informačním tabulím a jelikož jsem si už byla jistá svou orientací v řádech a ostříleností, jen tak letmo jsem koukla na informační tabuli, a teď to přijde, kde stálo směr Ostrava-hlavní nádraží – směr dál už si nepamatuji, ale to není podstatné. Nevím tehdy proč, ale jak jsem byla zmatená z těch názvů zastávek, myslela jsem, že nastupuji do vlaku, který jede do Opavy. Pro jistotu jsem se ještě cestou k vlaku ujišťovala u průvodčího, jestli vlak jede do Ostravy-hlavní nádraží, dodnes nechápu, jak mě to napadlo, pochopitelně jsem myslela vlak do Opavy. Bylo mi divné, že stojí na čtvrté koleji, odkud jsem ani jednou ještě nejela. Vagony měly zvláštní vzhled, který jsem nikdy směrem na Opavu neviděla jet, ale řekla jsem si pro sebe: ,,Však co, ještě nejezdím tak dlouho, třeba je to nějaký vlak, kterým jsem ještě nejela“ a bez dalšího přemýšlení jsem nastoupila do vlaku. Procházela jsem vagon, který se skládal z kupé a asi v polovině jsem do jednoho z nich zapadla. Sundala jsem si bundu, pohodlně se usadila a jako vždy jsem se sluchátky v uších poslouchala svůj oblíbený výběr z telefonu. Po chvilce jsem si je ale sundala a zaposlouchala se do nádražního hlášení: ,,Vlak do Opavy přijede na …. kolej“, neslyšela jsem číslo, ale už mi to začalo být trochu divné, protože vlak do kterého jsem nastoupila, tam stál už dávno předtím než jsem přišla. Ale i tak jsem byla pořád v klidu a dál čekala až se vlak rozjede. Už bylo pouze pár minutek do odjezdu vlaku DO OPAVY, když najednou slyším hlášení, že vlak do Opavy odjede z druhé koleje, začala jsem panikařit. Pobrala jsem bundu, co jsem měla ležet na vedlejším sedadle, nahodila batoh a vyběhla do uličky. Svižným tempem jsem procházela vagon a koukala do všech kupé, jestli nenarazím na člověka, kterého bych se zeptala, co se to děje. Sláva, konečně. Narazila jsem na sympatického mladého muže, který cosi spisoval do svého notebooku. ,,Prosím vás, tento vlak jede do Opavy?“ zeptala jsem se polohlasem. Muž na mě nevěřícně kouknul, udělal screening od shora dolů, svraštil obočí, vyvalil na mě oči a řekl: ,, Čo? Šak tento vlak jedět na Slovensko,“ ,,Cože?“ přistihla jsem se křičet. Rychle jsem běžela ke dveřím, které se už skoro zavíraly a vyskočila ven. Venku stál ten stejný průvodčí, kterého jsem se před dobrou půl hodinou, ptala na vlak do Ostrava-hlavní nádraží. ,,Prosím vás,, zeptala jsem se znovu. ,,Tenhle vlak nejede do Opavy?“ podíval se na mě jako bych spadla z Marsu. ,,Ne, a už jste se mě přece ptala, jestli jede na hlavní nádraží v Ostravě“, ,,No jo, jenže jsem se spletla a potřebuju do Opavy, nevíte ze kterého nástupiště vlak odjede?“ Aniž by odpověděl, začal něco studovat v telefonu, po chvilce z něj vypadlo: ,,z druhého, ale odjíždí za minutu“, ve spěchu jsem řekla něco jako, díky moc, a začala sprintovat na druhé nástupiště. Panečku, kdyby mi to tehdy někdo stopnul na stopkách, atakovala bych jistě přední příčky v tabulce nejlepších sprinterů. Doběhla jsem, vlak tam ještě stál, celá uřícená a udýchaná jsem do něj nastoupila s malým vítězným a pobaveným pocitem na tváři. Usadila jsem se nahoře u okna a ještě znovu přemítala o celé situaci. Jak by to asi dopadlo, kdybych tím vlakem odjela? …. To už se sice nedozvíme, každopádně si myslím, že by to bylo určitě na napsání nějaké další povídky. Tak třeba příště. :-) 

-Choco_maniac